Luxusní Chalupy v Beskydech

Příběh o Pytlorce

Staronové místo s příběhem

Lenka a Petr objevili místo, které je okouzlilo. Na chatu narazili náhodou, aniž by ji hledali. Netušili, co na kopci nad Jablunkovem stojí. Stará dřevěnice tam byla léta v péči staršího páru chatařů, kterým na tak odlehlé místo docházely síly.

Až po koupi v roce 2019 začali postupně zjišťovat, co dům skrývá. Na základním trámu ve sklepě je vyrytý rok 1868. V roce 1935 k ní přibyla přístavba. A od místních v Jablunkově se dozvěděli jméno, které chatě zůstalo: Pytlorka, tak přezdívali ženě, která tu kdysi žila a proslula jako pašeračka. Přes hranici s Polskem nosila to, co lidem v okolí chybělo a co potřebovali: jídlo, léky, líh.

Její příběh však nebyl bez rizik. Během německé okupace byla nakonec zatčena a deportována do vězení ve Varšavě. Navzdory nebezpečí a nepřízni osudu zůstává Pytlorka symbolem odvahy a odhodlání v těžkých dobách, a její příběh dodnes rezonuje mezi lidmi v tomto regionu.

Osada v horách, odkud jméno pochází

Chata stávala v osadě zvané Vojtova, což je hrstka dřevěných stavení rozesetých po odlehlém kopci, bez cesty, bez elektřiny, s pěšinami místo silnic. Podobných osad bylo v okolí Jablunkovska víc a žilo se v nich podobně: chudě, ručně, ve velké blízkosti lesa i sousedů.

V historických záznamech obce se dochovalo, že jedno ze zdejších stavení neslo název „Pod Smyrekami u Szolónego", tedy u Szolonových. Je to jméno, které se pojí s rodinou, po níž chata později dostala svou přezdívku.

Pašování v tomto kraji nebylo výjimkou. Odvážnější obyvatelé si přivydělávali přenášením lihu, špeku a sádla přes blízkou hranici s Polskem i za cenu přísných trestů a vězení. Během války se tudy navíc pohybovali partyzáni a místní žili v neustálé nejistotě, kdo zaklepe na dveře.

Anna Szolona – žena, která se ničeho nebála

V tomto prostředí žila Anna Szolona, (*1. října 1901 †24. listopadu 1992). Za druhé světové války ukrývala v okolních lesích partyzány. Později, v dobách komunistického režimu, se živila pašováním lihu z Polska.

Znala každou stezku a každý úkryt na trojmezí Čech, Polska a Slovenska. Chodila bosá, uměla zmizet i tam, kde to nikdo nečekal. Pohraniční stráž ji několikrát dostala. Jednou skončila i ve vězení ve Varšavě. Místní tomu s úsměvem říkali, že „stavěla Waršavu". Hrdost a svobodnou povahu jí to nevzalo. Na Jablunkovsku ji starší generace dodnes vzpomíná jako symbol odvahy a nezávislosti.

Rekonstrukce s úctou ke starému dřevu

Lenka a Petr se rozhodli dům zachránit. Rekonstrukce trvala čtyři roky. Trámy z rozebíraných stodol, hliněné omítky, rákos, ovčí vlna, tedy materiály, které dům znal odjakživa, se použily znovu.

Pytlorka dnes funguje off-grid. Elektřina je vzácná, wifi tu záměrně není. Topí se v akumulačním krbu, vaří se na kamnech. Večer svítí jen tolik světel, kolik je skutečně potřeba.

Ticho tu je hluboké. V noci je vidět hvězdy bez rušivého světla měst, ráno stoupá mlha z údolí, občas je slyšet houkání sovy nebo vytí vlků z dálky. Osm kilometrů od civilizace plyne čas jinak.

Pytlorka dnes

Dům, který kdysi ukrýval partyzány a sloužil pašeračce jako zázemí, dnes slouží jinému účelu - jako místo, kam lidé jezdí za tichem a odpočinkem. Jméno zůstalo stejné. Zůstal i kopec, les i příběh, který si Lenka a Petr při koupi domu ani nepředstavovali, že najdou.

Ticho tu není jen absence hluku, je to zvuková kulisa lesa. Sovy houkají večer, krkavci hlídají les přes den, občas se z dálky ozve vytí vlků. Lišky se pohybují kolem chaty za soumraku, srnčí zvěř se pase na okraji lesa, aniž by si vás všimla. Ráno stoupá mlha z údolí, v noci je nebe tak čisté, že vidíte Mléčnou dráhu bez jediného rušivého světla.

To je ta podstata místa, kterou nejde úplně popsat, jen zažít – genius loci Pytlorky. Odlehlost, která nutí zpomalit. Divočina za oknem, která je součástí pobytu, ne kulisou. A ticho, ve kterém slyšíte vlastní myšlenky poprvé po dlouhé době.

Osob

Metrů nad mořem

Nejbližší město

Letiště

0 km